××××Nikdy nejsme tak dospělí abychom nemohli mít dětské sny..××××

1.kapitola

10. září 2007 v 21:06 | -myself- |  ╠ JeN My DvA...
JEN MY DVA
Do starého Domu přiběhneme celí mokří.
,,Ježiš, to je slejvák"uleví si Šimon.
Neříkám na to nic, jen se stejně jako on, vysvlékám z mokrého oblečení.Nemůžu si však dovolit víc, jak mikinu.Šimon zůstane v kalhotech a zapálí ohniště.
,,Na,"hodí mi deku. ,,to jsme tu s bráchou nechali pro případ nouze"
,,A to je teď, jo?"usměju se.
,,Myslím, že určitě"nenechá mě na pochybách a vezme si druhou. ,,do vesnice je daleko a pršet nepřestává, takže..."rozhodí s úsměvem ruce. ,,tu musíme přespat!"
,,Si děláš srandu!"řeknu nevěřícně, ale něco se ve mně pohne.
,,Nedělám!Copak ty nejseš ráda, že jsme tady sami, jen my dva?"směje se.
,,To mi připadá, jako bys to udělal schválně?!"řeknu, jen, abych mu nemusela odpovídat na otázku, kterou mi položil.Samozřejmě jsem ráda, že jsme spolu, ale bojím se toho slovíčka sami.
,,Teď jsi mě prohlídla!"řekne na oko zkroušeně, ale to už se smějeme oba.

Vysvleču si i ostatní věci a pečlivě se zabalím do deky.
Při vysvlékání se mi nepovedl jeden manévr a deka, která kryla moje nahé tělo spadla na zem.Mohla jsem se splašit, jak jsem nechtěla, aby mě Šimon viděl nahou.S obavami jsem se nepatrně ohlédla a ... viděl mě.Nedal na sobě nic zdát, ale viděl mě.
Sednu si k ohni a sleduji šlehající plameny.Za chvíli si ke mně přisedne Šimon a povídáme si různé strašidelné historky, u kterých se i zasmějeme.Vydržíme to pěkně dlouho, typuji tak tři čtyři hodiny.
Najednou se oba sehraně odmlčíme a jen si vychutnáváme přítomnost toho druhého.Já ale také přemýšlím nad nocí.
Po čtvrt hodině konečně promluvím:,,Asi bysme měli jít spát..."
Šimon se zvedne ze země a obleče si džíny. ,,Půjdu ještě na chvilku na vzduch."řekne potom.
Dívám se za ním hodnou chvíli a nejsem schopna pohybu.Je možný, že se bojím noci s klukem,kterého miluji???Nestačím si odpovědět, protože se Šimon brzy vrátí.
Ulehnu tedy vedle ohniště a tajně sleduji, jak si vysvléká džíny...je tak mužný...a krásný...
Naše pohledy se setkají.Díváme se jeden na druhého a...
,,Lehneš si vedle mě?"
Nevím, kde se to ve mne vzalo, každopádně nás to překvapilo oba.
Skoro nedýchám, když si lehá vedle mne...díváme se sobě do očí, ale...najednou se otočí ke mně zády.Nemůžu to pochopit!!
,,Dobrou noc,"popřeje mi ještě .
,,Dobrou,"odpovím nabručeně a jen ze slušnosti.
Ležím a ležím a usnout nemůžu.Asi po půl hodině se otočím na druhý bok, zády k Šimonovi, když promluví:
,,Vypadalas krásně..."
Překvapeně se otočím k němu, dívá se na mne.
Oba moc dobře víme, o čem mluví.
,,Strašně ti to slušelo,"pokračuje dál.
,,Tys mě viděl nahou..."vydechnu.
,,Strašně ti to slušelo,"zopakuje.
,,A proto ses ke mě otočil zády?"odvážím se mu vytknout.
,,To nebylo proto.Já..."odmlčí se.
,,No,"pobídnu ho.
,,Já jsem musel, protože kdyby ne tak...tak...tak bych se na tebe asi vrhnul!"dopoví.
Vyrazí mi tím dech.
,,Šimone,"vydechnu.
,,Ano,"
,,Tohle už prosím nikdy nedělej!!!"šeptnu plačtivě.
,,Co se stalo,Vílo?"nadzdvihne se na lokti.
,,Miluji tě, Šimone, to se stalo."zašeptám.
,,Vílo, děje se to, co si myslím?"zeptá se po chvíli vážně.
Zahanbeně kývnu.
,,Vílo, prosím, neboj se.I kdyby se něco stalo, jako, že se nestane, já bych ti nikdy neublížil.Na to tě mám strašně moc rád."pohladí mě po vlasech.
,,A proč si myslíš, že se nic nestane?"zeptám se napjatě.
Tímhle zase vyrazím dech já jemu.
,,Vílo?"pohlédne na mne a já kývnu.Přitáhne mne k sobě.
,,Jseš si jistá?"
,,Snad..."
,,Snad?"
,,Hm,"
,,Vílo, to není něco, jako jenom pitomá pusa na přivítanou.To je věc, na kterou musí být dva.Já tě přece do ničeho nenutím.Jseš si jistá?"
,,Nevím,"přiznám po pravdě.
,,Takže ještě ne."rozhodne za mě a zvedne se.
,,Kam jdeš?"vylekám se.
,,Neboj,"usměje se,,je mi trochu vedro.Za chvíli jsem zpátky."
Když na něho stále vyplašeně koukám, řekne:,,Přísahám,Vílo!!!Já ti nikam neuteču"
Nesměle mu úsměv opětuji a nechám ho odejít ven.
Říkal chvíli a už je pryč nejmíň půl hodiny, uvědomím si.Snad opravdu neodešel???
Vyhrabu se proto z deky a obleču si Šimonovu košili, která za tu dobu uschla.Opatrně otevřu dveře.Šimon stojí u ztrouchnivělého zábradlí a kouká se někam pryč.Udělám jeden krok k němu a dřevěná podlaha zavrže.Šimon se otočí a překvapeně řekne:,,Vilko,"
Přejdu opatrně až k němu a přitisknu se na jeho svalnatou hruď.
,,Copak se děje?"zeptá se otcovsky.
Podívám se mu do očí a ...
Vezmu ho za ruku a vedu ho dovnitř.Kdybych promluvila, nemohla bych to už udělat.
Překvapeně jde za mnou.
Zavedu ho k dekám a naposledy se mu pověsím kolem krku.
,,Miluji tě, Šimone!"zašeptám mu do ouška a začnu ho líbat.Najednou mě od sebe odtrhne.
,,Vílo, co to děláš?"
Díváme se na sebe docela zmateně.Pochopím, že to musím vyslovit nahlas.Pevně se mu tedy zadívám do očí a vyslovím tu velmi těžkou větu:
,,Chci se s tebou milovat, Šimone!"
Chvíli nastane ticho, které ruší jen praskání ohně.
,,Co ti na to mám říct..."zamyslí se, jakoby nechápal, co jsem mu právě nabídla.
,,Neříkej na to vůbec nic.Jen se se mnou miluj, prosím!"
Ještě chvíli se na mne jen tak divá, vidím, že v něm probíhá boj a pak se na mně vášnivě vrhne.Nedočkavě se líbáme a hladíme a ...
Vezme mne do náruče a opatrně položí na deku.Lehne si na mne a začne mi rozepínat knoflíčky od košile.Jazykem přejede moje prsa a pokračuje ještě níž.Krom té košile jsem na sobě neměla nic, takže se za chvíli dostane až tam.Ze rtů mi ujde sten.
Když zlíbá celé mé tělo a vrátí se k obličeji.Zapojím se do té riskantní hry a rozepnu mu džíny.
,,Ty nejsi tak nevinná, jak se zdáš!"usměje se.
Překulíme se, takže teď jsem nahoře já a Šimon je pode mnou, zcela v mé moci.Stáhnu mu kalhoty, boxerky mu zatím nechám a vrátím se k ústům.Líbáme se, Šimon už je zase na mně a já najednou zjistím, že mě něco příšerně tlačí do břicha.Všimne si toho také, vyhledá mou ruku a zavede ji na to, co mě tak tlačilo.
,,Ježiš..."ujde mi ze rtů.
,,Neboj!"vydechne zadýchaně, vyhledá džíny a ze zadní kapsy vytáhne kondom.Roztrhne ho a znalecky navlékne.Pak na mne nalehne, musím roztáhnout nohy a pokusí se do mne dostat.Na první pokus se to nepovede, zabolí to strašlivě.Vyjeknu, ale Šimon se mě pokusí uklidnit.
,,Neboj, v pohodě, uvolni se!"
Jenže jak se mám uvolnit, když to tak příšerně bolí!
Na druhý pokus se to taky nepovede, ale na třetí už ano.V prvním okamžiku mnou projede bolest, leč ve druhém se jakoby vystupňuje a já vnímám jen tu krásu našeho spojení.Šimon se pak překulí vedle mne a oba se musíme vzpamatovat.První se vzpamatuje Šimon.
,,Bylo to krásný!!!Promiň, jestli jsem ti způsobil bolet, to jsem nechtěl -"
,,Pst,"položím mu prst na pusu,,Už nemluv, lásko.Jsem ráda, žes to byl právě TY."
Usměje se,,Miluji tě,Vílo.Jsi skvělá!"
,,Ty víc!"ujistím ho.
Pak už, protože je hodně pozdě, usneme v obětí toho druhého.
A já si můžu říct, že usínám, jako žena!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?? Tak klikni!!

Klik
Cvak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama