××××Nikdy nejsme tak dospělí abychom nemohli mít dětské sny..××××

2.kapitola

10. září 2007 v 21:08 | -myself- |  ╠ JeN My DvA...
NÁVRAT ZTRACENÉ DCERY
,,Violko,vstávej "budí mě šeptem Šimon.
Protáhnu se.
,,Ahoj,"usměji se na něho líbezně.
,,Ahoj,"oplatí mi usměv a políbí mne.
Chvíli se na sebe díváme a pak Šimon povídá: ,,Bylo to krásný!"
,,Nekecej!"obviním ho,,Byla jsem jak poleno!"
,,Všechno je někdy poprvé!"poučí mě.
,,Aha!"řeknu významně.
,,Aha?"zopakuje po mne.
,,Aha."
,,Já ti dám takové Aha, že na to do smrti nezapomeneš."
,,Aha,"provokuji ho,,tak mi dej to Aha!"
,,Taky že dám.Tak neuhýbej!"

Mám co dělat, abych uhnula před všemi jeho kousavými polibky.
,,Počkej, počkej!"krotím ho,,Já jsem si řekla o Aha a ne o pusy!"
,,Já ti dám něco jiného, koťátko."kousne mě do ucha a já nemusím ani jednou hádat, o co jde.Vím moc dobře, že se chce se mnou milovat.
A taky ano.Milujeme se, ale je to daleko hezčí, něž včera.Je to ...je to prostě hezčí!
,,Pane Bože!"zděsím se po našem druhém milování, při pohledu na svou spodní část těla
,,Co se děje?"poleká se, ale v zápětí se dovtípí.
,,To je hrůza!"vyšiluju.
,,To není hrůza, to je jen krev!"řekne na oko vážně.
,,Ty,"oženu se po něm,,Podívej se jak vypadám, nemluvě o té dece!"
,,Ty?Ty vypadáš krásně a ta deka ...je stejně na vyhození!"řekne nevinně.
,,Když ty bereš všecko ta na lehkou váhu!"durdím se.
,,Někdo to být musí!"zakončí debatu.
Ještě se však zeptám:,,Dá se tady někde umýt?"
,,Koupelna tu není, to musíš pochopit,"utahuje si ze mne,, ale venku je řeka!"
Poděkuji mu za ochotu a odejdu se umýt k řece.
No teda!Brácha říkal, že v téhle zátoce je to fakt krásný, ale že až tak...?
Svleču ze sebe košili a opatrně vstoupím do řeky.Voda je krásně teplá, rybky jsou jen malé, jak stvořeno pro zamilované.Chvíli se jen tak ráchám a plavu,vychutnávám si romantiku, když mne někdo zezadu chytne za boky.Otočím se a kdo jiný než Šimon mě políbí.Chvíli po sobě stříkáme vodu,pak se to změní v líbání a nakonec se milujeme jako o život.
,,To bylo!"řeknu obdivně a udýchaně,když v tom si všimnu, že nás někdo sleduje ze křoví.
Pane Bože!vylekám se, vždyť to je přece...brácha!!!
,,Bylo to krásný,"líbne mě.
Rychle vylezu z vody, nedbale si obleču půjčenou košili a čekám, co se bude dít!
Chvíli se neděje nic, ale pak mi najednou kdosi zakryje oči.Polekaně se otočím...
,,Kde seš tak dlouho s tou košilí?"usměje se na mne Šimon.
,,Promiň."omluvím se.
Čekal sice jinou omluvu, ale jak se mu mám omlouvat, když někde za rohem stojí můj brácha a třeba nás pozoruje?!
,,Vílo,"volá na mě Šimon,,Už opravdu musíme!Je nejvyšší čas."
,,Vždyť už jdu!"zavolám vesele z Domu, už jsem zapomněla ne ranní příhodu
,,Vidíš,už ses mě konečně dočkal!"zavtipkuju, když vyjdu ven.
,,Hele, doufám, že takhle vtipná budeš i před vašima!"plácne mě přes zadek.
Zašklebím se na něj.
,,Těš se!"
Vyrazíme.Cesta není, pravda, nejkratší, ale my si ji zpříjemníme.No čím jiným, než milováním v trávě.
Cestou se stavíme u Hely,mojí dlouholeté kamarádky.
,,Čau Helo!"pozdravím ji vesele.
,,No čau!Co ty tady?"je udivená.
,,Nejseš ráda, že mě vidíš?!"řeknu na oko.
Rozesměje se,,To víš, že jsem!Ale co chceš?"
,,No...potřebovala bych, abys..."
,,No,"pobídne mne.
,,Prostě potřebuju, aby si naši mysleli, že jsem byla včera s tebou, chápeš?!" řeknu jednoduše
,,A s kým že jsi to byla?"zeptá po chvíli .
,,Se Šimonem," neujde ji moje zrudnutí.
,,Ne..."řekne nevěřícně a oči se jí rozsvítí ještě víc, když jí to potvrdím byť nepatrným kývnutím.
,,Hustý, ty si s ním... spala?A co, jaký to bylo a -"
,,Odpoledne se stav.Teď nemůžu, musím domů!"vysvětlím.
,,Takže se můžu na tebe spolehnout, jo?!"zeptám se ještě.
,,Na koho jiného by ses asi jinak mohla spolehnout nevíš?!A chci podrobnosti!!!"volá za mnou, ale to už jsem za rohem.
,,Můžeme jít."
,,Tak co?"zajímá se Šimon.
,,Jo, dobrý.Celý víkend jsme byly spolu."usměji se a pokračujem v cestě.
U domu se rozloučíme,Šimon to má ještě kus cesty, ale prý mu to vůbec nevadí.
,,Ahoj všichni,"zvolám hned na chodbě,,už jsem doma,"a s malinkými obavami vejdu do kuchyně.
,,Ježiš, naše dceruška se vrátila.A celá!"dramatizuje se smíchem táta a jde mi naproti, aby nebyl ošizen o objetí .
,,Ahoj tati,"řeknu a balvan mi spadne ze srdce.
,,Ahoj zlatíčko,"vítá mě máma v zástěře, která právě něco dobrého kuchtí.
,,Ahoj maminko moje,"obejmu ji a neodpustím si nekouknout se pod pokličku.
,,Co to bude dobrýho?"zajímám se.
,,Nezměnila se.Je pořád stejná." trochu lituje táta.
A ani neví, jak se mílí.Změnila jsem se, ale není to naneštěstí vidět.
Do kuchyně vejde brácha.
,,Ahoj Péťo," zaškobrtne mi hlas.
,,Čau,"odpoví nebezpečně.
,,Petříku,"osloví ho mamka přesto, že mu bude 17,,jaká byla voda v řece?Teplá nebo studená?"
Leknu se.Snad nebude sketa a neprozradí mě.
Petr po mně mrkne, ale když uvidí můj vystrašený výraz v obličeji, ušklíbne se:,,No představ si, byla tam nějaká holka s klukem, takže nevím, jaká byla voda."
Vděčně se na něj podívám.
Mamka mě pošle umýt se, že oběd je hotový.
,,Dobrý oběd, mamčo!"libuji si.
Skromně se usměje.
,,Ségra,"osloví mě Petr,,můžeš na chvilku?!"
Kývnu.Co jiného mi taky zbývá a s ne malými obavami jdu k němu do pokoje.
,,Sedni si,"vyzve mne a sám se opře o dveře.
,,Petře..."
,,To byl Šimon?"přeruší mne.
,,Petře já..."
,,Tak byl nebo ne!"dožaduje se odpovědi, proto kývnu.
,,Dobře.Nic neřeknu, to se neboj, ale ty mi musíš říct, co jste tam dělali."vezme mne na milost.
,,No... totiž...my..."
,,Tak co?"
,,My jsme... my jsme se spolu... milovali!"řeknu tiše.
,,No to je teda hustý!"kecne sebou vedle mě.
,,Neřekneš to?"zeptám se.
,,Proč bych to měl někomu říkat?"usměje se po chvíli.
,,No...já nevím."přiznám a nechápu, proč se směje.
,,Tak vidíš Vio.Jaký to bylo?" usměje se poťouchle .
,,Ty,"strčím do něho,,jaký asi!Božský, nádherný,bezvadný!!!"
,,Ségra, ty seš číslo!"obejme mne a svalí na postel.
,,Petře já jsem tak šťastná..."svěřím se mu.
,,To já jsem byl po tom taky."prořekne se a hned se chytí za pusu.
Otevřu v úžasu ústa.,,No teda!Pochlub se!"
,,To víš, tobě tak něco řeknu!"směje se.
,,Brácha,"škemrám.
,,No a co chceš slyšet?!"
,,Kde, s kým, kdy..."
,,Tak jo,"svolí nakonec,,Pavlu neznáš, bylo to v patnácti a ve stanu."pochlubí se.
,,Teda brácha,nepřestáváš mě překvapovat!!!"
,,Ale jestli to někomu řekneš!!!"hrozí mi.
,,Nejsem sketa!"upozorním ho důrazně.
,,Péťo,"odmlčím se.
,,Hm,"
,,Proč ses na mě před tím díval tak, tak zle?"
,,Trochu mě mrzelo, žes ani mně neřekla, že nebudeš s Helou, ale se svým klukem."řekne.
,,Promiň,"obejmu ho,,Už ti to budu říkat vždycky!"slíbím.
,,Tak jo!"ukončí to,,A teď padej, mám rande!"
Poťouchle na něj mrknu a zapadnu do svého pokoje, který je hned vedle.
Hela přišla, jak slíbila.Řekla jsem ji všechno, co se stalo a ona na mně jen visela pohledem.
,,Teda, já ti závidím.Mít takového kluka..."řekne toužebně.
,,A co Milan?"
,,Milan?No, nevím, jestli chce se mnou chodit.Myslím, že o mě nemá zájem."přizná.
,,Ale ne.Neboj.Tak ti najdeme někoho lepšího."navrhnu.
,,NajdeME?"zarazí se.
,,Jsme přece nej kámošky, ne?!"odpovím s úsměvem.
Smějeme se tomu obě.
,,A kdy ho najdeme?"zeptá se.
,,Jak jako?"nechápu.
,,No, jako toho kluka."
,,Aha,"pochopím a pohotově taky odpovím,,Třeba hned teď!"
,,Teď?"vyděsí se,,To ne-"
,,Skočím mamce říct, že jdeme pryč a ty se zatím rozhlídni v mé skříni,OK!"spíš jí to oznamuji, než se ptám.
Mamka souhlasí, jen by ji zajímalo, kam máme namířeno.
,,Lovit kluky maminko!"směji se ještě na schodech.
Můžu si dovolit říct pravdu, protože to stejně nebere vážně.
,,Tak co?Jak to vypadá?"ptám se už ve dveřích.
,,Nikam nejdu!"oznámí mi Helka.
,,Jak-nikam nejdeš?Ty jdeš a hotovo!"oznámím ji rázně,,Tak co by ti asi tak slušelo..."přehrabuji se ve skříni,,Zkus tuhle sukni."podám ji proužkovanou mini
Vztekle se na mne podívá, ale dobře ví, že když já si něco vezmu do hlavy, nikdo mi to nerozmluví.
Za půl hoďky vyrazíme učesané, oblečené i nalíčené.
Vyklouzneme z domu, když mě něco napadne.
,,Počkej moment,"vytáhnu mobil a už vytáčím známé telefonní číslo známé pod jménem Šimonek.
,,Ahoj lásko, co se děje?"ozve se po chvíli.
,,Ahoj broučku,"zaraduji se,,Chtěla jsem se zeptat, máš teď čas?"
,,Na tebe vždycky!"oznámí.
,,No...to není zrovna na mně.Totiž, hledám Helči kluka.Nemáš nějakého kamaráda, který by byl takový, jako ty?Takové zlatíčko, jako ty?"
,,To víš, že mám.Přijdete hned?Je zrovna u mě.Jo?Tak bezva.Ahoj Vílo,"
,,Čauky,"
,,Bezvadný,"oznamuji Heli,,Jdem k Šimonovi.Má prý kamaráda, kterému by ses mohla líbit."
Hela zbledne.,,Ježiši to ne!!!"vydechne a vypadá to, jako by měla každou chvíli omdlít.
,,V klidu!"řeknu a jdeme k Šimonovi.
,,Vio já tam nejdu!"zastaví se před jejich domem.
,,Helo, prosím tě!Nejseš malá holka."řeknu už s lehkým naštváním, protože celou cestu mlela to samé.Já vím, že je to citlivé a plaché stvoření, ale když tohle nepřekoná, tak pak teda nevím, co s ní.
,,Zvoním!"řeknu pro případ, že by si toho nevšimla.
,,Vílo,"volá na mně už ode dveří Šimon,,Pojďte dál, je odemčeno."
Otevřu branku, zatáhnu bledou kamarádku dovnitř a zase branku zavřu.
,,Jseš v poho?"zeptá se Šimon Hely.
,,Ne,"vyloudí ze sebe slovíčko.
Šimona to rozesměje, až málem spadne na zem.
,,Dobrý!"ocení to a vede nás do domu.U kuchyně se ke mně přitočí.,,Musím si ještě něco zařídit.Jděte do děcáku,"mrkne na mě,,Víš, kde to je!"
Vím!!!A moc dobře!Byla jsem tu několikrát, cestu bych našla i poslepu.
Vyjdeme po schodech nahoru a vejdeme do jediných dveří, které nejsou prosklené.
Zůstanu opařeně stát.
,,Ahoj Milane,"probudí se jako první Hela.
,,Ahoj Helo,"odpoví visíc na ni pohledem.
,,Čau,"zapojím se vesele do všeobecného zdravení.
,,Nazdar,"odpoví i mně.
Pak mlčíme.Tedy, oni mlčí a já z nich mám záchvat smíchu a Hela mě každou chvíli kopne, abych přestala.Pak přijde Šimon, který donese ne zrovna malé občerstvení.
,,Bože,"sprásknu ruce,,My jsme se nepřišly najíst."
Nic neřekne, jen se tiše směje a sedne si vedle mne, aby mi mohl říct:,,Do Domu jsme se taky nešli milovat."
Natáhnu se pro polštář, abych ho s ním mohla praštit.Pak se začneme líbat.
Hela se zachichotá, čímž mi dojde, že v pokoji nejsme sami a spořádaně se posadím
,,Tak co?Co budem dělat?"zeptá se Šimi,,Moment, vy dva se znáte?"
,,Tak trochu jo,"odpoví s úsměvem Milan.
,,Vílo?"koukne se na mě.
Bezmocně pokrčím rameny.,,Já nic!"pak se nakloním a pošeptám mu:,,Heli se už dávno líbí, ale ona si myslí, že o ni nemá zájem."
,,Hej,"ozve se má tichá kamarádka,,Co je šeptem, to je čertem!"Pak se tomu ještě hodnou chvíli smějeme všichni čtyři.
,,Tak se pustíme do té bašty, ne?"řekne Milan, který už slintá.
"To bys nebyl ty, abys nechtěl jídlo,"rýpne si Šimon. Milan si toho ale nijak nevšímá a láduje se chlebíčky a prostě vším možným, co by se jen trochu podobalo jídlu.
Po svačince vypadneme ven, chvíli se loudáme ulicemi, smějeme se a blbneme…prostě jako děti! Zastavíme se na hřišti a já celá žhavá se sklouznu na klouzačce. Že mám sukni je jen menší detail…hihi. Milan se skvěle baví s Helou a ta zase s ním… že by přeskočila jiskra?
"Ti dva si senzačně rozumí," šeptne mi Šimon do ucha.
"Taky mám ten pocit."
Chvíli je sledujeme, ale potom se věnujeme sobě. No protože, kdy zase budeme mít možnost se mazlit???
A já končím, páč mě nenapadá pokračování. Snad se bude líbit alespoň toto a i kdyby třeba ne, tak mi to napište do komentíků. Loučím se…Majda =)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?? Tak klikni!!

Klik
Cvak

Komentáře

1 Anna Anna | 6. června 2009 v 11:28 | Reagovat

hejky fakt pises goodovy pribehy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama