××××Nikdy nejsme tak dospělí abychom nemohli mít dětské sny..××××

Máma odjíždí ... 4.kapitola

25. března 2008 v 19:13 | -myself- |  ╠ ČaRoDěJkA KaTe
Tak protože wim, ze Majinka je takova nase čarodějka a /snad/ ma i rada carodejne povidky a vypravocvani, tak jen diky ni jsem se rozhodla napsat pokracovani :o) :o)
Takže... věnováno moji Májince :-**

Dny ubíhají a ze mě se stává postupně Čarodějka Pátého Odboru. Tedy, ještě jí nejsem, ale uvnitř cítím, že se brzy stanu.
"Kate," nakoukne mamka ke mně do pokoje. Myšlenkami rychle přikryji oblečení na posteli, otevřu okno a schovám papíry, co mi minule dala Lili na prostudování.
"Hmm," otočím se na ni.
Zarazí se, ale pokračuje dál.
"Zítra budu muset odjet pryč a zůstanu tam týden. Teď mi to oznámili, takže…zvládneš to sama?"
Uvnitř se zaraduji a pošlu telepatickou zprávu Brunovi, ať poslouchá.
"Jo, proč bych to nezvládla. Je mi přece 16 mami," oznámím jí vznešeným tónem, jen se bojím, jestli to nevyznělo trochu jinak než mělo.
"No…dobře, stejně s tím nic neudělám," uzná a když mě zásobí radami, opustí pokoj a objeví se Bruno.
"Jsi si jistá, že tvá mamka není čarodějka?" zeptá se zmateně.
"Prosím tě, jsem ti už jednou řekla, že ne."
Víc to nerozebíráme. Pustíme se do úkolu, který jsem dostala od matikářky a Bruno nám k tomu pustí pomalou hudbu. Úkol uděláme celkem brzy, takže potom se vytratíme ven, já samozřejmě zase spím tvrdým spánkem.
Chvilku po půlnoci se vrátím celá vysmátá a plná elánu. Vpadnu do pokoje oknem, za tu dobu, co jsem čarodějka jsem si na to stačila vytvořit formuli. No a přenáším se už taky bez toho, abych křížila ruce.
Padnu na postel a v momentě jsem v pyžamu. To čarodějnictví má ale výhody!!
Usnu s podvědomím, že Bruno je někde v pokoji a hledí na mne. Nedám to na sobě zdát, ale…je to tak.
Asi nejsem sama, kdo se zakoukal..!!
Na mamčin odjezd si ani nevzpomenu.
"Mami??" vejdu zmateně do kuchyně a nestačím koukat. "Neříkalas že jedeš jen na týden??"
"Vždyť taky ano," táhne pracně kufr z obýváku do předsíně, kde už stojí dva takové velikosti.
"A na to potřebuješ tolik věcí?" zaksichtím se asi fakt strašně nechápavě, protože se mamča rozesměje a nemůže se zastavit.
"Mami!" pronesu podrážděně.
"Promiň zlatíčko," pohladí mne po tváři a pokračuje zcela vážně. "V těch dvou kufrech mám skoro jen pracovní věci."
"No, jak myslíš, já mám pocit, že to táhneš zbytečně. Pamatuješ, jak jsme jely na hory a ty sis tam táhla čtvery šaty a lodičky?" připomenu ji naši první a taky poslední dovolenou.
"No ale to bylo jinak. Ono to…ale to máš teď jedno!" mávne odevzdaně rukou. "Jsi nachystaná do školy?"
"Jo, tašku mám nahoře,"
"Tak si pohni, za chvíli je osm," komanduje i v den odjezdu.
"Ale maminko," padnu ji kolem krku. "Dneska máme od devíti,"
"Tak proč vstáváš tak brzy?"
"Protože si musím ještě něco důležitého zařídit," Prozradím ji tajemným hláskem.
"Tak to jo," pohladí mne a po důkladném rozloučení, které se neobejde bez rad a pokynů a taky tajných slz, se vydám k Brunovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zkritizuj to, pls..........díky

<..:: klik ::..>

Komentáře

1 sensomnium sensomnium | 27. října 2008 v 10:34 | Reagovat

Děkuji ti Májinečko!!!!!!!! :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama